V další studii „Generace mládeže v globalizaci a v kyberprostoru“ (Sak, 2018) jsem v návaznosti na pět předešlých generací mládeže hledal charakteristiky mládeže vynořující se z lůna společnosti v současnosti. Výsledkem průniku a syntézy jejích atributů se stal název „rozmazaná generace“. Dodatečně jako formující pro tuto generaci se objevil COVID a s ním spojené jevy jako lockown a virtuální výuka. Jaké sociální jevy a sociální procesy jsou s rozmazanou generací spojeny, utvářejí ji a charakterizují?
Prohlubují se jevy spojené již s předchozí kybergenerací, případně nárůst kvantity navozuje změnu kvality. Objevují se ale i další jevy, spojené především s informačními technologiemi, s internetem a se sociálními sítěmi.
Související příspěvky
Nové jevy mají charakter aktivit, dovedností, ale i závislostí, jejichž spektrum se rozšiřuje, závažnost prohlubuje a podíl zasažené populace rozrůstá. Jedná se o:
– nomofobii – strach ze ztráty kontaktu při nedostupnosti mobilního spojení. Závislost na signálu, narůstá neschopnost existovat na území, kde není signál;
– digitální demenci; (Spitzer, 2015)
– fenomén hikikomori, který je rozdíl od Japonka u nás zastoupen pouze marginálně;
– strach z vynechání, tzv. FOMO – fear of missing out. Jedinec má obavu, že v kybersociálnu se dostává na okraj, není oslovován, zmiňován. Sílí pocit virtuální sociální exkluze vedoucí k virtuální marginalizaci;
– objevuje se pocit permanentní informační frustrace, kdy jedinec neustále očekává tu „pravou informaci“. Část mladé populace se několikrát za noc budí, aby zkontrolovala, co jí „přišlo“;
– výrazným generačním fenoménem jsou youtubeři, většinou mladí lidé či dokonce děti, tedy vrstevníci, kteří přidávají na server YouTube svoje videa, v kterých prezentují především sami sebe, svůj život, svoje názory na aktuální téma a často také různé výrobky. Děti a mládež jsou ochotné zaplatit vstupné více než 500,- Kč na setkání s oblíbeným youtuberem. Taková setkání mají několik desítek tisíc účastníků. Youtubeři, povětšinou nezralí pubescenti a adolescenti, jsou pro své vrstevníky vzorem. Zatímco v minulosti měla mládež vzory jak Marie Curie – Sklodowská, Emil Zátopek, Alber Einstein či Tomáš. G. Masaryk, dnes jsou vzory nevzdělaní puberťáci, pro které není hodnotou vzdělání, ale majetek. Formující se mladá generace místo přijímání stimulů ke svému rozvoji je utvrzována ve virtuální sociabilitě sdílení, lajků a nápodoby;
– „pranksteři“ vytvářejí v triviální formě vtípky videa ve snaze napálit diváky, oklamat je, v dokonalejší formě provádějí drobné sociální experimenty, snaží se diváky „nachytat“, používají věrohodnou falešnou identitu;
– „streameři“ se posouvají od natáčení příběhů svého života a jejich sdělování na internetu na YouTube kanálu ke specializovaným aktivitám, například jen na oblast módy, vaření, kosmetiky;
– „influenceři“ resp. „meetubeři“ jsou špičkou ledovce, ti už se setkávají se svými fanoušky, propagují konkrétní výrobky, jsou za to placeni, i v České republice mají své agentury.
– „Let´s playeři“ – výhradně se věnují „gamingu“ nikoliv už jen počítačových her, ale i sportovních soutěží.
Rozmazaná (covid) generace je subjektem přechodů z přirozeného světa do kyberprostoru virtuální reality v dalších a dalších oblastech. Věnovat se sportu je ochotno čím dále méně dětí a mládeže. I pro učitele na školách se stává problémem žáky a studenty „rozpohybovat“. Od dříve masových sportů jako je fotbal a hokej, které se však hrají v přirozeném časoprostoru a fyzickým tělem, které se potí, unavuje a zraňuje, se dětská a lidská hravost přesouvá do virtuální reality, kde se proměňuje v „e-hravost“ zaměřenou na elektronický sport (e-sport). E-sport se vyvíjí již řadu let souběžně s vývojem počítače a internetu, ale právě rozmazaná generace, bude tou generací, u níž se sportování komplementárně překlopí z přirozeného časoprostoru do e-sportu virtuální reality v kyberprostoru. Z elektronického sportu se stává byznys, který postupně ne-li vytěsní, tak alespoň utlumí byznys spojený s tradičním sportem;
Vznik sociálních sítí na internetu patří do období mládí kybergenerace, ale od svého vzniku žijí sociální sítě svým životem. Děti a mládež je rozvíjejí a sociální sítě zpětně formují a formátují mladou generaci. Myšlení je dále vytěsňováno lajkováním a sdílením. Zatímco „kybergenerace“ byla někdy off-line, rozmazaná generace je on-line permanentně, dokonce i ve spánku;
– Mezi rozmazanou generací a předchozí kybergenerací je hranice rozmazaná, neexistuje ostrý přechod. [1]
– Žije v historickém bezvědomí a ve vztahu k historickým událostem je nevyhraněná-rozmazaná a tím vystavená manipulativní propagandě. Stále více se v linii generací vytrácí historický čas, kontinuita mezi minulostí, přítomností a budoucností. Tato generace neprožívá historicitu a temporalitu národa. Ztrácí schopnost zařadit sebe sama a svou generaci do historických souvislostí. Obecně lze říci, že mladá generace nevnímá národ ve struktuře historického času a sociální skutečnost jako entitu na sebe navazujících stavů, jejichž vztah má příčinnou souvislost, tedy dnešek je součástí něčeho vinoucího se z minulosti do současnosti a podílí se na utváření budoucnosti. Čím hlubší znalost této časové dimenze sociální skutečnosti, tím je bohatší bytí jedince, který tuto dimenzi prožívá. Reflektuje současnost jako něco, co je završením minulosti i jako něco, od minulosti odlišného. Ztráta historických kořenů znamená nepochopení současné společenské skutečnosti a vydává jedince napospas propagandě a manipulaci médií, sociálních sítí, politiků, zpravodajských služeb[2] (BIS) a dalších subjektů. Historické bezvědomí mladé generace tuto reflexi národa v časovém plynutí neumožňuje, což vede ke stavu „rozmazanosti“ vůči národu i sociální entitě v historickém čase. Pokud by mladá generace třicátých let měla historické vědomí srovnatelné se současnou mladou generací, je možné, že by český národ druhou světovou válku nepřežil.
Bez chápání souvislostí mezi přítomností a minulostí se ztrácí logika prožívané skutečnosti. Život se stává nahodilým fenoménem skládajícím se z postupných událostí „tady a teď“, které postrádají souvislost. Každý článek řetězce událostí „teď“ je proto konzumován jako izolovaný prožitek bez příčin a důsledků. Nevnímám li události jako řetězec příčin a následků vzdávám se možnosti svého osobnostní duchovního vývoje;
– dále klesá četba, zvláště původních pramenů, tím se stále více mládež stává příjemcem hotových názorů, postojů, soudů a stále méně jsou její názory a postoje výsledkem jejích analýz a hodnocení. Stále méně je autorem obsahu vlastního vědomí, nemá copyright na obsah své mysli a tudíž na sama sebe a na svůj život. Posouváme se k situaci, kdy její historické vědomí bude určovat zpravodajská služba podle instrukcí Velkého bratra.
– vlastenectví, vztah k českému národu je v dosavadní historii u této generace nejslabší a stále se rozpouští. I ve vztahu k národu je generace rozmazaná.
– k rozmazané generaci patří i charakteristika, která se u mládeže objevila v devadesátých letech. Vše, s čím se jedinec dostává do kontaktu má nějakou hodnotu, včetně záporné hodnoty. Hodnocení, hodnoty tvoří dimenzi lidské skutečnosti. To, co má pro jedince, společnost největší hodnotu primárně profiluje hodnotový systém společnosti a jedince. Hodnotou mohou být materiální statky nebo i duchovní principy a ideje. Proto lze těžko říci, že nějaká generace nemá žádné hodnoty. Hodnotou může být auto, dům, majetek. V devadesátých letech došlo k modifikaci hodnotového systému mládeže ve srovnání s předchozími generacemi mládeže a se souběžnou střední a starou generací. Především došlo k devalorizaci sociálních hodnot, a naopak k valorizaci hodnoty majetku[3]. Během devadesátých let došlo také k oslabení postoje mládeže ke všem ideovým systémům, a to jak duchovního, tak sekulárního charakteru (liberalizmus, konzervatizmus, marxizmus, socializmus). Pokles významu duchovních hodnot ideových směrů [4] se zachoval i u dalších generací mládeže, včetně stávající rozmazané mládeže. Duchovní hodnoty a ideje nejsou jejich výraznou generační výbavou, a proto snadno přejímají ideologickou propagandu, protože propaganda u generace vstupuje do volného prostoru.
– zvláště oproti prvním třem generacím (budovatelská, reformní, normalizační) je rozmazaná generace generací bez hranic. Hranice nemá v přirozeném časoprostoru a pohyb mimo republiku je pro ni, včetně studia na zahraničních školách, zcela samozřejmý. Nemá hranice ani kulturní ani do virtuální reality kyberprostoru. Ztráta hranic vně generace a jejích příslušníků vede i ke ztrátě vnitřních hranic a snižuje i vnitřní generační integrační tlak a vede k vnitřní rozmazanosti generace. Bezhraničnost a nezakotvenost dělá z generace generaci migrantů (nomádů). Příslušníci této generace již nejspíš nebudou pociťovat to, co vyjádřila manželka nejznámějšího českého exulanta a světového spisovatele Věra Kunderová v řadě médií 25.11.2019 publikovaném rozhovoru „Emigrace je blbost“. „Připadám si jako otrok na plantáži, který se v noci ve snech vrací do své země“. Připomněla také verše Viktora Dyka o vlasti. „Opustíš-li mne nezahynu. Opustíš-li mne zahyneš“ (Kunderová, 2019).
Při pohledu dovnitř generace můžeme rozlišovat hlavní generační trendy, dále specifické vyhraněné segmenty generace a na nejnižší úrovni diferenciaci jedinců a skupin velice různého zaměření a profilace vycházejících především ze sociálního statusu svého a původní rodiny. Socializační tlak společnosti usměrňující jedince a generaci k dodržování sociálních norem a v úhrnu k sociální normalitě z řady důvodů stále klesá.
V liberálním prostředí se oslabil tlak na pozitivní formování generace ve smyslu hodnot, sociálních norem i represivní tlak, ve smyslu vytváření bariér vůči „něčemu“. To vytvořilo daleko volnější prostor pro sociální zrání i další vývoj jedince i socializaci generace. Minimalizace vlivu-tlaku společnosti v liberálním sociálním prostředí na socializaci dětí a mládeže vede k oslabení generační „gravitace“, ke generačnímu rozvolňování a k velké diferenciaci. Bez dřívějšího podpůrného společenského působení se sociálně, intelektově a vzdělanostně slabší část generace diferencuje a profiluje záporným směrem a části mladé generace s dobrým rodinným zázemím, s dobrými předpoklady, se rozevírá prostor k individuálnímu rozvoji podle svých zájmů. Oslabování generačního socializačního tlaku se dělí do řady procesů:
– směrem od totality stále zeslabující intencionální působení na mladou generaci od předškolního věku až k dospělosti. Společnost podporovala podprůměrné a spíše omezovala anebo neoptimalizovala podmínky pro rozvoj těch nadprůměrných. I to byl jeden z procesů, který generaci integroval;
– prosazování neoliberalismu, který ve prospěch svobody neguje normy a regulativy;
– destrukce duální sexuality muže a ženy. V pregnantní zkratce jsem se od studentky dozvěděl, že na současné společnosti je nejlepší, že si může vybrat z 28 sexuálních identit, zatímco v mé generaci jsme za „komunizmu“ museli být pouze buď muž nebo žena. Současně dochází k vyhasínání mateřského instinktu.
K charakteristice rozmazané generace patří strukturovanost a diferenciace ve větší míře, než tomu bylo u předchozích generací. Generační hlavní trend je spojen s hédonistickým a konzumním životním stylem a s jeho digitalizací. Na pozadí tohoto generačního trendu jsou segmenty generace se specifickým zaměřením. O diferencovanosti generace vypovídá rozrůzněnost i relativně malé skupiny studentů na stejné škole, stejného věku, profesního zaměření a vzdělání;
Všechny předchozí socializační tlaky lze charakterizovat jako jakousi generační gravitaci. Stmelovala jedince do generační entity a oddělovala ji od předchozí a následné generace. Při sníženém socializačním generačním tlaku či dokonce při jeho absenci nedochází ke generační komprimaci jedinců uvnitř generace ani vůči sousedním generacím. Generace a její sociální profil dostává rozmazaný charakter. Současně snížený společenský tlak dává větší možnosti k individualizaci a k diferenciaci uvnitř generace. Vedle většinových generačních trendů a segmentů je zde prostor pro individuální a alternativní vývoj jedinců a profilování generačních segmentů.
Např. při běžném nepřesném používání pojmu neonacizmus či fašizmus bychom mohli mluvit i o generačním segmentu, sociální skupině s touto charakteristikou. Ukazuje se zvláště v kontrastu s mou reformní generací. Nám vadila uniformita novin a informací a s nadšením jsme přivítali záplavu nejrůznějších informací v nejrůznějších médiích, velkým vítězství pro nás bylo zrušení cenzury v Pražském jaru. Demokracii realizovanou stranickými sekretariáty jsme chtěli nahradit přímým rozhodováním lidí. V naší generaci byla rozšířeným kategorickým imperativem myšlenka Voltaira: „Hluboce s Vámi nesouhlasím, ale udělám vše proto, abyste své názory mohl šířit“. Neonacistický segment rozmazané generace je na zcela protikladných pozicích. Této generaci vadí informace šířené alternativními médii a chtěla by pouze mainstremová média typu České televize. Dožadují se cenzury, udávají články a knihy, které se jim nelíbí. Akceptují seznamy „špatných“ webů s „nežádoucím obsahem“. Jsou proti přímé demokracii, ale politiku chtějí ovlivňovat z ulice, což nevidí jako rozpor, protože „při přímé demokracii by se přeci mohli vyjadřovat i lidé s jiným názorem, než mají oni“ (stejně na ulici začínala NSDAP).
Fenomén rozmazané generace je také důsledkem narůstajícího tlaku institucí organizací, institutů a instrumentů globálního korporátního fašizmu. Cílem globálního korporátního fašizmu je rozklad přirozeného sociálna od těch nejmenších prvků, jakým je sociální role až po národ. Cílem útoků je sexuální role, sociální role manžela, manželky, otce, matky, rodina, národ. Zatímco v padesátých letech jsme mohli z Hlasu Ameriky slyšet, že děti v předškolních zařízeních jsou tím nejhorším projevem totality, v které žijeme, nyní OECD doporučuje české vládě zkrátit rodičovskou dovolenou na jeden rok a děti předat jeslím a mateřským školkám. Výchova dětí by se dostala z rodiny pod kontrolu státu a matky by mohly svou prací přinášet zisk nadnárodním korporacím.
Rozmazaná generace je pod mimořádným tlakem propagandy, která skutečnost nahrazuje mediální realitou. Podle principů Velkého bratra se zneužívá jazyk podle vzoru „humanitární bombardování“. Svoboda slova se zachraňuje její likvidací a cenzurní instituce se nesmí označovat jako cenzura, ale jako zachránce pravdy. Takový úřad si vybudovala Evropská unie a v Česku symbolicky u jeho zrodu stál ministr (Chovanec), který před celým národem rituálně manifestoval, že je lhář spolu s podvodníkem a akademicky usvědčeným plagiátorem (Janda). Jimi založené „ministerstvo pravdy“ vlastně může napravit omyl Francise Fukuyamy (2002), který předvídal konec dějin. Za cíl dějin člověka, o který se pokoušely všechny civilizace, můžeme považovat poznání pravdy. Nyní díky „ministerstvu pravdy“, založené lhářem, podvodníkem a plagiátorem mohou dějiny končit, zvláště, když této instituci začali vydatně pomáhat „elfové“, kteří k rozpoznávání pravdy ještě přidali udávání. Část „rozmazané generace“ se zapojila do těchto aktivit, rozděluje lež od pravdy, informaci od dezinformace, hoax a fake news.
[1] O rozmazanosti generace můžeme hovořit ještě ve druhém významu. Ve fázi mládí se každá velká sociální skupina populačních ročníků, demografický základ generace, formuje, utváří jako generace. Nevyhraněnost, neurčitost, rozmazanost ustupuje generačnímu profilu. V tomto případě se jedná o rozmazanost jako etapu ve vývoji každé generace.
[2] BIS a její ředitel Michalů Koudelka požaduje vyřazení z výuky období obrození.
[3] Viz graf 1.
[4] Viz grafy 3. a 4.
