(Přednáška o politické korektnosti)
Dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Je neobyčejně příjemné a povzbuzující být pozván na seminář, který je uprostřed Evropy, a přitom na něm stále ještě mohu užít osloveni Dámy a pánové.
Související příspěvky
Pokusím se vám převyprávět mojí reflexi problému hypekorektnosti v reklamě a také se pokusím, pokud to vydržíte, popsat probudilý svět, ve kterém budete v nejbližších letech působit a budete se sním pekelcovat.
Bude to krutě nekorektní přednáška, bez autocenzury, nebo téměř. Jako žijící fosílie si ji mohu dovolit, vždyť to bude hlas z dávného zastaralého pravěku. A tak je tu na místě varování těm z vás, kteří trpí na dnes tak módní neduh korektnosti. Udělejte si, prosím, přestávku, dejte si někde v předsálí nějaký hodně zdravý nápoj z recyklovatelného kalíšku a vraťte se za čtyřicet minut, až skončím. Ať neutrpíte šok.
Pokud setrváte a v hlavě se vám budou při mých slovech vybavovat věty -to je ale mysogyn, rasista a homofob, nesnáší ženy, černochy a homosexuály, pak jen pro pořádek skromně připomenu, že když, a dávno již tomu, stál v čele televize, která dosahovala 70procentní share, tak do všech tří vrcholných ředitelských funkci jmenoval ženy – ředitelku programu, ředitelku výroby a finanční ředitelku. Ne kvůli kvótám, nebo že se to má, jako je tomu dnes, ale proto, že byly v tu chvíli nejlepší. Že ten, koho možná v duchu nazvete rasistou, šokoval české diváky tím, že vedle efektní české blondýny posadil před kameru moderátora černé pleti (mimochodem, sedí vedle ní dodnes). A navíc ten homofob, který vám teď přednáší, naprosto rozhodil českou veřejnost, protože jako první v Evropě do neobyčejně úspěšného televizního pořadu seznamky, nazvaného RANDE, vsunul pravidelně i seznamku homosexuálních párů. A jen dodám, že mám stále mezi homosexuály přátele i talentované a pracovité spolupracovníky. Opravdu nemám problém.
Budu tu samozřejmě převážně hovořit o reklamě na obrazovce a na displeji, ale v zásadě mé poznámky mohou být vztaženy i na jiná reklamní media a prostředky.
Přednášku jsem nazval Svět se zbláznil, a ten název jsem pro ilustraci umístil do skutečné stránky ze skutečného diáře pro děti, vydaného v Německu tuším v roce 2018, a to na týden, do kterého tehdy spadal největší křesťanský svátek oslavující Ježíšovo vzkříšení, tedy Velikonoce. Aby se ale oslavou svátku probudilí vydavatelé diáře nedotkli jemných citů muslimské komunity v Německu, přidali k tradičnímu velikonočnímu zajíčkovi nesoucímu malované kraslice i zaječici v hidžábu.
(Mimochodem probudilými budu nazývat ty, kteří si v angličitině říkají woke. Pokud bych užil bývalou komunistickou terminologii, pak by to asi odpovídalo pojmu „uvědomělí“.)
Začnu osobní zkušeností. Když jsem si jako už nedoslýchavý stařík kupoval velmi sofistikovaná naslouchátka do uší, tak se mi nejprve česká zástupkyně dánské firmy, která mi sluchátka seřizovala, omlouvala, že český návod k použití, pěkný velký a barevný, má bohužel na fotografiích sluchátka jen s černochy a na černých uších, protože ve všech jazykových mutacích a pro všechny světové regiony výrobce, který je skandinávsky nebo snad nordicky probudilý, smí v reklamních materiálech a v návodech používat jen černošské modely a modelky. A dodala, že to říká proto, že si zákazníci stěžují. Stejný problém možná mají zástupci té firmy v Indii, Malajsii a třeba u Eskymáků za polárním kruhem. Obrazně řečeno, proč mají kupovat naslouchátka, která nosí jen černoši?
Když se dnes posadíte před obrazovku nebo displej v České republice a začnete sledovat reklamy, naleznete podivnou směs dvou nemísitelných složek.
Na jedné straně spatříte reklamy vymyšlené a vytvořené v Česku. Poznáte je na první pohled. Respektují základní profesionální zásady, kterým nás učil Ogilvy, mají tedy jasnou definici cílové skupiny, která se musí jednoznačně a přirozeně ztotožnit s těmi, kteří na obrazovce v reklamě prezentují zboží nebo služby. Na obrazovce musejí být ti, kterým budou diváci důvěřovat, kteří jim budou sympatičtí, o kterých jsou přesvědčeni, že jsou jako oni. Nebo naopak, musí mít pocit, že by chtěli být a vypadat tak jako ti v reklamě na obrazovce. To je princip ztotožnění, základní imperativ úspěšné reklamy. Reklama, kromě toho že má být nápaditá, kreativní, možná vtipná, možná zamyšlené nebo dojemná, musí současně respektovat zájmovou, kulturní, intelektuální a vzdělanostní úroveň těch diváků, kteří si následující den po odvysílání půjdou koupit třeba ty kapsle do myčky nádobí nebo do pračky, které propagujete.
A pak do toho chaoticky na obrazovce vpadnou reklamy, které v rámci nadnárodních kampaní dodávají globalizovaní zadavatele reklamy. Vedle milé reklamy na tradiční českou banku (byť dávno není v českých rukou), kterou všichni znáte a která je zdařile natočena ve stylu řekněme Hrabalových Postřižen, s kamerou, kterou by mohl vést Jiří Menzel a která je báječně zahraná, nebo třeba vedle reklamy na nějaký náš tradiční pivovar, které jsou zpravidla přesně trefené do tradice, se objeví reklama, ve které je prezentován nový italský parfém s pyšným nápisem Made in Roma, vyrobeno v Římě, ale parfém českým ženám prezentuje kdo jiný než černoška, která je tak tmavá, že kdyby stála před černým pozadím, tak zmizí. A česká žena z Ostravy se s ní má ztotožnit. Černošské modelky dnes tvoří jistě 90 procent obsazení všech globalizovaných reklam. Nejsou přece bílé a nejsou toxicky maskulinní. Už dávno nejde o parfém, nebo jen o parfém, jde o to vtisknout nové progresivní vzorce chování a vnímání. Tedy o indokrinaci. Platí ale přísloví, že honíte-li dva zajíce najednou, nechytíte ani jednoho. Nepřesvědčíte nikoho o výhodné koupi pračky, ale ani nikoho nevychováte.
Reklama, zejména na obrazovce a na displeji, je vysněným nástrojem probudilé indoktrinace. Je opakovatelná a vysoce frekventovaná. Má velký zásah. Tak proč nezradit alespoň trochu základní profesní zásady, třeba ty definované Ogilym, a propašovat do produktové reklamy progresivní výchovu. Co na tom, že je to nepoctivé vůči konzumentovi, ať si zvyká.
Globalizovaná probudilá reklama dnes nehoní dva zajíce najednou, ale pět nebo deset. Propaguje rasovou rovnoprávnost tím, že zcela znerovnoprávní bílé modelky a obsadí do reklam vlastně výhradně černošky. Bojuje za woman empowerment tím, že vyloučí muže i z těch aktivit, které jsou s nimi tradičně spjaty, a tak komicky ve všech probudilých reklamách ženy vítězí ve všech sportovních disciplínách nad muži, běhají rychleji, uštědří muži drtivý pravý hák v ringu, vzepřou hravě činku, na které selhal svalnatý kulturista… A ještě raději muže z reklam zcela vyloučí nebo je odkáže do hodně podřízené a služebné role někde v pozadí. A to i v reklamách na zboží, o jehož nákupu muži významně rozhodují. Těch zajíců je nespočet, jak je dnes široká agenda probudilých aktivistů. A až tam někde vzadu se krčí malý zajíček zvaný zboží nebo služba, jejichž prodej má být reklamou podpořen. Je vlastně v probudilé reklamě nejméně důležitý. Zboží nebo služba se stává jen záminkou k tomu vychovávat zbloudilého zastydlého občana, toho burana a hlupáka, který nechápe nový progresivní svět.
Jedním z oblíbených témat výchovné progresivní reklamy je inkluze minoritních nebo zavržených skupin. Jako modelovou tu chci uvést jednu kampaň, kde pokus o inkluzi do reklamních spotů zcela smazal efektivitu reklamy. Ani nevychoval ani nepřispěl k podpoře prodeje.
Jistě tu reklamu znáte. Zadala ji velká švédsko-finská společnost na výrobu oděvů, prádla a kosmetiky, skandinávská, velmi woke firma. Rozhodla se, že ve své reklamě na dámské prádlo bude tentokrát pomáhat inkluzi vyvržené, ostrakizované skupiny, kterou by chtěla nenásilně začlenit do běžné širší společnosti. A také při tom chtěla propagovat své dámské prádlo. Vybrala si ženy, kterým po karcinomu prsu byla ňadra amputována a zvolila důslednou inkluzi se vším všudy. Ty postižené ženy coby modelky, bylo jich tak asi deset, kreativci svlékli, takže byly topless, jen v kalhotkách (které zřejmě chtěl ten módní dům propagovat) a prezentovali jejich postižení hodně brutálně, řekl bych surově a neomaleně. Včetně detailů a polodetailů.
Tady mám i experimentální osobní zkušenost. Při pohledu na pooperační hrudník modelek bez ňader s ještě nevyhojenými jizvami a švy sevšechny ženy před obrazovkou okamžitě instinktivně odvrátily a zachvátila je vnitřní hrůza. Každá žena se děsí i jen pomyšlení na možný stejný osud a teď má pohledem na tu trudnou situaci napomáhat inkluzi takto postižených, ale navíc současně nabýt přesvědčení, že si chce koupit prádlo od té skandinávské a světově proslulé společnosti, která má dnes odbočky v 18 zemích Evropy a je nabízena ve více než třiceti zemích světa.
Ta firma možná pomohla nabýt sebevědomí deseti, možná patnácti ženám, které byly topless modelkami té reklamy, ale současně vrhla do nekonečné paniky a strachu milióny žen na světě, které v té celosvětové kampani na zlomek sekundy spatřily možný předobraz tragického osudu, který pro sebe nemohou vyloučit.
To je extrémní příklad toho, kdy se konzument neumí a zásadně odmítá se ztotožnit s modelkami v reklamě. Nemyslím, že ta reklama nějak přispěla k prodeji dámského prádla té společnosti. Usadila totiž značku toho proslulého skandinávského chainu do velmi nevhodné konotace. Cesta do pekel, i těch reklamních pekel, bývá dlážděna dobrými probudilými skutky.
Zkusím teď mnohem obecněji popsat probudilý svět, který už žijeme a který si možná zatím příliš nepřipouštíme. Alespoň u nás v Česku. Probudilí vycházejí z toho, že v západním světě, má běžný obyvatel coby základní postoj svého života nabýt pocit hluboké viny. Má se stydět za své přirozené pohlaví, za bílou pleť, za své názory. Ale také cítit vinu za křížové výpravy, za objev Austrálie nebo Ameriky, vinu za dobytí Středozápadu, vinu za otrokářství, vinu za vymýcení kanibalů, za vytěsnění neandertálců, vinu za lov mamutů… Dnešní generace bílých obyvatel západního světa je náhle odpovědna za celé dějiny lidstva. Nebývalý duchovní, kulturní, civilizační a technologický přínos západní bílé civilizace je pominut, popřen. Flagelantství západní civilizace. Nebo chcete-li kulturní revoluce západu.
Dějiny jsou zpřevráceny naruby. A co se nehodí, je vyškrtnuto. Už zase, jako za totality, se z veřejných a univerzitních knihoven západního světa vyřazují tisíce knih, které neodpovídají korektnosti. Probudilí objevili nový kreativní typ cenzury. Klasické a oblíbené knihy z gruntu přepisují v probudilém duchu. Nevhodná slova vypouštějí nebo nahrazují nějakým slovem neutrálním. Takto už anglickém originálu vyšlo třeba dílo Roalda Dahla. Původní šťavnatou a nevykastrovanou verzi „Karlíka a továrny na čokoládu“ už dětem v angličtině nekoupíte. V současné době takto přepisuje a masakruje vydavatel dílo Agathy Christie. Zděšení čtenáři si všimli a komentovali, že třeba ve známé detektivce Smrt na Nilu vypadla věta, že hrdina měl „krásné bílé zuby“. Počítačový cenzurní program měl samozřejmě jako závadné slovo, které jen třeba vymýtit je slovo „bílé“. Probudilí už se chystají na nenáviděného Shakespeara, na toho rasistu a zastánce toxické maskulinity. Vadí vlastně celá klasická literatura, která je podle nových probudilých cenzorů příliš bílá, nekorektní, heterosexuální, binárně erotická, maskulinní, otrokářská a případně koloniální. Sochy králů jsou povaleny, pomníky objevitelů, vojevůdců a hrdinů jsou vyhozeny do povětří. Nám, kteří jsme zažili, jak se v padesátých letech odstřelovaly pomníky a bouraly sochy presidenta Masaryka, lehce běhá mráz po zádech.
Spíše než číst, psát a počítat dnes mnohé základní školy západního světa učí malé děti, jak být pohlavně fluidní. Horlivé probudilé učitelky jsou posedlé vzrušující genderovou výukou, transgendrovou ideologií. Součástí osvěty na základních školách, ale dnes už i ve školách mateřských, jsou oplzlá představení drag show, ve kterých polonazí transgendři učí vyděšené malé čtyř a pětileté děti, že pohlaví lze převlékat jako kostým. Prý aby se děti, zejména kluci, mohly jednou snáze rozhodovat, jaké pohlaví do života zvolí. S pohlavím se přece podle probudilých nerodíme, pohlaví si sami vybíráme. Po další roky si tu vtištěnou nejistotu kluci ponesou životem. Z některých pak vyrostou bezpohlavní trosky, které se po zbytek života budou trápit tím, kdy už konečně dostanou menstruaci.
Ideovými centry probudilých jsou západní univerzity a ideology jsou jejich profesoři, kteří se rozhodli, že rozkotají západní bílou, kapitalistickou civilizaci. Podporují anarchistická hnutí a v noci se jim zdá o gilotinách. Ve snu vidí sebe, jak s odhalenou hrudí vedou své studenty na barikády. Obrazně řečeno, na západních univerzitách levicoví profesoři spíše než třeba „maskulinní, bílou a koloniální“ anglickou literaturu vyučují, jak rychle sestrojit zápalnou bombu, Molotovův koktejl. A to si nejsem úplně jistý tím „obrazně řečeno“.
Místo odborníků se pak z vysokých škol vracejí extrémně levicově indoktrinovaní neomarxisté, kteří na své rodiče pohlížejí jako na podivné fosilie, vyznávající zastydlé a trapné západní bílé hodnoty. Probudilé levici se zúročují dlouhá desetiletí ideologického vymývání mozků studentů a náhle je tu generace, která nenávidí svobodu projevu, nenávidí kapitalismus a tržní ekonomiku, která miluje socialismus, aniž tuší, co to je. Generace, která často nenávidí vlastní zemi, vlastní dějiny, vlastní tradice, vlastní kulturu, vlastní rodinu, případně vlastního Boha. Generace, která se stydí za své pohlaví, pokud je přirozené a která se stydí za svou barvu pleti, pokud je bílá. Studenty už nezajímá, co smysluplného po sobě jednou odkážou dalším generacím, ale děsí se jen uhlíkové stopy, kterou během svého života každým svým pšoukem zanechávají.
Společnou ideovou základnou všech probudilých je boj s globálním oteplováním. Vlastně dnes už se pro jistotu říká jen klimatická změna, co kdyby se zas tak moc neoteplovalo. Nové náboženství! A stejně jako v každé jiné náboženské víře se pravdivost základních dogmat nezkoumá, prostě se jen věří.
„Cé-ó-dvě“ je démon, uhlíková stopa je stopa zločinu. Jak snadno získávají probudilí na svou stranu děti a mladou generaci, vždyť brání modré nebe, čistou vodu, zelenou trávu, život králíčků a sýkorek. Zkuste proti tomu postavit nudné, komplikované vědecké argumenty o kosmických cyklech pohybu Země kolem Slunce. O dlouhodobém vývoji klimatu na Zemi, o periodickém zalednění a pak následném oteplování. Směšné! Od mateřské školky přece platí: „Namaluj sluníčko a čistý pramínek vody, namaluj ledovec a ledního medvěda!“. Zelení uchvátili jednu z nejatraktivnějších marketingových tezí. Kdo z dětí nechce zachraňovat roztomilé tučňáky a rozkošná bílá medvíďata?
Přitom globální oteplování je nevětší dotační podvod v dějinách.
Ekologičtí alarmisté se svojí hysterií podílejí na umělém generování neuvěřitelných mimotržních zisků z dotací pro poskytovatele tak zvané zelené energie. Miliardy dolarů vydávají na krátkodeché alternativní nesmysly, na větrné věže, které zcela zničily malebnost krajiny v mnoha zemích i tam, kde vítr fouká jen málo a hlavně nepravidelně, na solární panely ve věčně zamlžených oblastech. Vyhazují miliardy na cyklostezky, po kterých téměř nikdo nejezdí. Likvidují efektivní průmyslové obory, a nahrazují je utopickými projekty. Nenávidí automobily, které poskytly současným generacím úžasný dar volnosti a svobody. Nenávidí geniální spalovací motor, který v klasickém autě s sebou vozí spolehlivou koncentrovanou zásobu energie. Vnucují drahé, těžké a nebezpečné elektromobily s nepředvídatelným dojezdem, a to i za cenu neuvěřitelné devastace přírody a životního prostředí v těch částech planety, kde se těží nezbytné lithium pro baterie. To jim nevadí. Zachraňují přece svět. Vždy mne ohromuje, jak ekologičtí hysterici ve škole nedávali pozor při hodinách fyziky.
Ale ideologie v probudilém světě už poráží nejen fyziku a technologii, ale i anatomii. V době, kdy jsem dopisoval tuto přednášku, tak mezi uznávaná pohlaví a sexuální orientace, tedy ty, které patří pod oficiální zkratku „duhových“ hnutí LGBTQQIP2SAA+ je zalistováno už 106 pohlaví a orientací, a to plus znamená, že budou přibývat další. Všichni ti, kteří se identifikují jako „Pride“, tedy Pyšní. Asi se máme my ostatní obyčejní, kteří tvoříme drtivou většinu více než 95 % populace této planety, my nudní, heterosexuální a nevychýlení, stydět? Vypadá to tak!
V probudilém západním světě se dnes běžní heterosexuální obyvatelé místo, aby se věnovali svým životům, svým starostem a radostem musejí neustále zabývat problémy a pocity duhové superminority, která celá se všemi novými „pohlavími“, orientacemi a odchylkami představuje vždy jen kolem 4,5 % populace. Nekonečné ohledy na jejich city nás vedou k tomu, že opouštíme i to, co tvořilo náš tradiční přirozený svět. Už dávno nejde o toleranci a vstřícnost. Postupně, plíživě, po kouscích odevzdáváme i naše tradice, kulturu života, naše religiózní a mravní zásady, masakrujeme náš rodný jazyk. Úzkostlivě se ve vztahu k nim hlídáme a uplatňujeme tvrdou autocenzuru.
Přitom se ale pod duhovou vlajku stále více uchylují i hrůzné zvrácenosti. A tak se na duhovém obzoru západního světa už vynořují četné a odborně se tvářící studie a také petice probudilých amerických a západoevropských profesorů, kteříse pokoušejí argumentovat, že i pedofilie je naprosto legitimní a přirozenou žádostí a měla by být připojena k té oficiální duhové zkratce jako uznaná a legální sexuální orientace. Dokonce už pro nimajípřipravený odborný a hodně nevinný název „Minor Attracted“, tedy ti, kteří jsou přitahováni nezletilými.
Řeknete si, přeháníš. Tak tahle nebezpečná perverze už snad neprojde! A tak vám připomenu nedávnou reklamní kampaň, renomované ba elitní exkluzívní módní značky Balenciaga, která zpravidla obléká velké hvězdy Hollywoodu. Proběhla před několika měsíci. Obsahovala záběry děti v hodně vypjatých pozicích, svázaných do bondážesadomasochistickými pomůckamis medvídky rovněž svázanými a hlavně celá kampaň byla proložena ukázkami dokumentace z trestních kauz pedofilie. Byl to první balonek. Veřejnost byla pobouřena, a tak to ten slavný módní důms omluvami hodil na reklamní agenturu a na kreativce. Žalují kreativce o 25 miliónů liber pro poškození pověsti, ale pod podivnou záminkou, že prý jim bylo řečeno, že ta dokumentace je fake, zatímco ona byla pravá. Jakoby to hrálo nějakou roli. Výsledek byl pro diváka samozřejmě naprosto stejný, nerozlišitelný. I já i vy dobře víte, jak je často náročné nejprve přesvědčit zadavatele reklamy o konceptu kampaně a jak ještě náročnější je hotovou kampaň schválit a předat. Manažéři Balenciagy museli velmi dobře vědět, do čeho jdou. Tato kampaň je zatím tou nejzazší mezí, kam nás v reklamě probudilí posunuli. Co asi bude další krok?
Probudilý svět je dnes také zženštilým světem, světem zuřivého, až živočišného odporu k mužství a k mužnosti. Je to přece „toxická maskulinita“, která donedávna spolu s „bílou dominancí“ ovládala svět. Teď se ale vše změní. Testosteron je dnes téměř neslušné slovo.
V našem novém amorfním a fluidním světě prý už přirozená pohlaví nebudou existovat. Ostatně slovo matka nebo maminka je v některých probudilých částech světa už vymazáno ze slovníku. Vše, co souvisí s plozením a reprodukcí má být naopak spravedlivě rozděleno mezi všechny. Jen se zatím neví, jak budou rodit muži a kudy. Jednou se zkrátka budeme chodit nostalgicky dívat do zoologických zahrad na to, jak kopulují sloni. To je dnešní západní svět, jehož sumární hladina testosteronu povážlivě klesá.
Cílem je postupně rozleptat a rozpustit všechny normy civilizovaného života, které v souhrnu stanovují normalitu. Pak lze „v rámci potratu“ zavraždit právě narozené dítě, které se právě poprvé nadechlo a vykřiklo, i když to byl jeho výkřik poslední. Pak lze udělit zlatou medaili ve sprintu žen testosteronovému chlapíkovi který se prohlásí za ženu. Ve Spojených státech totiž už platí právní zásada „selfidentification“, stačí se sám veřejně za ženu prohlásit, a jste žena. Nikdo vám nebude měřit úroveň estrogenu a testosteronu. A tak lze s trpkým úsměškem pozorovat, kolik skutečných biologickýchžen, vězenkyň v amerických věznicích, otěhotní, je znásilněno nebo si třeba užívá přirozenýsex, protože šikovní a statní chlapíci s přetlakem testosteronu se u soudu včas při odsouzení prohlásily za ženu, byli podle nových regulí posláni do ženské věznice, a teď tyto nápravné instituce úspěšně proměňují ve své osobní harémy. Neřešitelný problém v mnoha státech USA, nejvíce zatím v New Jersey.
Děti západního světa jsou nabádány, aby vlastní matku, které dosud říkali „maminko“, napříště korektně oslovovaly „osobo, která jsi mne porodila“. Pojmy kluk a holka, muž a žena, otec a matka jsou vyloučeny. Jsou příliš „binární“, jak se dnes říká. V některých zemích musejí být povinně na všech veřejných pánských pisoárech dámské vložky a v cestovním pase nesmí být uvedena rubrika pohlaví.
Agresivní aktivisté transgendrové ideologie, kteří vytvářejí umělé pohlaví jako psychický konstrukt, se pokoušejí přetvořit náš svět k obrazu svému. Vaječníky lze přece snadno nahradit silným ideovým přesvědčením. A tak si transgendři každý měsíc dychtivě a okázale prohlížejí své těhotenské testy. Požadují, abyse drtivá přirozená většina obyvatel naší planety vlastně vzdala svého biologického pohlaví, aby se také proměnila v bezpohlavní amorfní nebinární tvory, kteří je už nebudou pobuřovat. A západní společnost dnes téměř dychtivě přistupuje na tu podivnou hru a propouští z práce gynekology, kteří odmítají vyšetřit transgendra, protože v jeho rozkroku nenajdou ani vaginu ani vaječníky.
Prestižní knižní ceny za literaturu jsou s ohledem na křehké city transgendrů udělovány nebinárním knihám, které v textu nepoužívají ani ženský, ani mužský rod, ale vytvářejí umělý neutrální jazyk a neutrální gramatiku, probudilé esperanto. Nevím, zda víte, že nejprestižnější německou literární cenu za literaturu za rok 2022 získal román psaný dokonale vykastrovanou nebinární němčinou, kde všechny tvary slov byly upraveny na neutrální „ono“.
Umím si představit, že jednou bude hra Romeo a Julie na prknech Národního divadla inscenována už jen bez ženského nebo mužského rodu. „Ono“ pak bude z balkonu ve Veroně sledovat vášnivé vyznání jiného „ono“ pod balkonem. A už se objevují horliví aktivisté, kteří tuto jazykovou zrůdnost chtějí vtlačit do škol, do médií, do filmu a do jazyka reklamy.
Ideologie probudilých neodmyslitelně zahrnuje otevřený a přiznaný odpor vůči bílé civilizaci. „Příliš bílé“ dnes znamená konečný a definitivní odsudek čehokoli. A takamerická veřejnoprávní televize zcela vážně volá po zákazu šachu, protože ta desková hra, která těší a vzrušuje obyvatele naší planety už téměř dva tisíce let, je rasistická. Bílý má přece oproti černému výhodu, vždy táhne jako první.
Pohlaví a barva pleti se stávají kvalifikací. Poroty Oskarů a dalších filmových, divadelních a literárních cen se dnes už neptají po umělecké hloubce díla, ptají se po pohlaví a barvě pleti tvůrce! Případně po sexuální orientaci. Normální, bílý a heterosexuální genius nemá šanci. Felliniho filmy by dnes neprošly ani prvním kolem výběru. Můj milovaný Amarcord by neměl šanci a Frederico Fellini by jako oslavovatel „toxického maskulinního bílého světa“ nesměl sedět ani v hledišti. Poplivali by ho a nechali by ho vyvést.
Umění, stejně jako globalizovaná probudilá reklama, se stává ideologickou agitkou. Na divadelních prknech Ježíš brutálně znásilňuje muslimku. Co na tom, že islám vznikl až šest set let po ukřižování a Ježíš nemohl žádnou muslimku potkat. Jde o zasloužené a spravedlivé podobenství, vždyť bílé maskulinní křesťanství má přece za sebou křížové výpravy. Na prknech věhlasných divadelních scén se po sobě válejí nazí gejové a v některých západních zemích už v rockové opeře Jesus Christ Superstar hraje a zpívá roli Ježíše černoška a jistě jste zaznamenali zprávu, že v nejnovější filmové verzi Tří mušketýrů bude dÁrtagnana hrát černoch. Hollywood a západní filmový průmysl produkuje filmy, prý natočené pro široké publikum, které detailně pitvají sexuální život transgendrů. Probudilí kritici jsou nadšení a filmy s rozpočtem stovek miliónů dolarů končí před prázdným hledištěm. Ale to jakoby majitelům filmových studií, režisérům a scénáristům nevadilo, konají přece dobro. Vychovávají hloupé burany, kteří nechápou, kam směřuje současný svět.
Jedním z hlavních měst probudilých je Hollywood. Princezna v hollywoodské animované pohádce opovrhuje muži, věnuje se výhradně bojovému umění, a nakonec si odmítne vzít prince a vůbec se vdávat za muže. Žádná svatba na konec, takže vlastně feministický happy end. V nových hraných pohádkách se princové vášnivě líbají navzájem a v každé nové pohádce by mělo být alespoň nějaké genderově probudilé téma. Při premiéře každé nové pohádky pro děti dnes hollywoodští tvůrci neopomenou pyšně zdůraznit, která pohádková postavička nebo které zvířátko je gay nebo lesbička. Drtivá většina princezen nebo dívčích postav v nových pohádkách nesmí mít bílou pleť. Už jen lze očekávat, kdy se po nasazení ztraceného střevíčku ukáže, že Popelka je vlastně transgendr a že sedm trpaslíků ze Sněhurkyreprezentuje sedm různých duhových úchylek, každý nějakou jinou. Pohádky o klasických bílých princeznách, jak je znaly generace dětí západního světa, se už dávno nenatáčejí ani neanimují. Patří do zapovězené a vyčpělé bílé, heterosexuální a binární kultury. A děti je třeba převychovat a ochránit před zhoubným vlivem staleté tradice, která přece vychází z „bílé dominance“ a z „toxické maskulinity“.
Reklama, zejména ta televizní a ta na displeji je dnes díky svému vysokémua vysocefrekventovanému zásahu jedním z preferovaných nástrojů vtištění probudilé ideologie. Nový sociologický fenomén! Zboží nebo služby, které mají být propagovány, se stávají jen nepodstatnou záminkou k výchově nového životního stylu, k výchově nového člověka, nového pořádku. Obyčejná bílá rodina před televizní obrazovkou v Plzni nebo Jihlavě při pohledu na nadnárodní reklamy nabude dojmu, že drtivou většinu nových aut na světě si kupují jen černošky, kterým je ale také, podle reklam, určena převážná většina špičkových kosmetických výrobků, téměř veškeré dámské prádlo a oblečení a také většina alkoholických nápojů. Zatím kromě českého piva v české hospodě. Muže za volantem nového auta v reklamách téměř neuvidíte. Devět desetin reklam nadnárodních společností užívá výhradně černošské modelky. Všichni ostatní herci smějí hrát jen druhé housle., Smějí jen přihrávat černoškám, pokud jsou ovšem také ženami, a to v pořadí nejprve Asiatky a teprve potom bělošky. Muž se v záběru může objevit snad jen někde v pozadí nebo, v lepším případě, smí úslužně přinést nápoj dámské společnosti. Na módních přehlídkách dámských modelů musejí černé modelky naprosto dominovat a k dobrému tónu na přehlídkovém molu nezbytně patří alespoň jeden transgendr v sukni se zmalovaným obličejem.
Tak jako kdysi, za komunismu, musel být na každém plakátu v popředí dělník a hned vedle družstevnice, dnes je to v globalizovaných nadnárodních reklamách černoška a vedle ní transgendr.
Jako by ti obyčejní heterosexuální a bílí diváci, kteří si ale mají nakonec to propagované zboží koupit nebo službu objednat, neexistovali. Jako by Humpolec byl plný černošek a ve Znojmě po ulicích chodili jen transgendři a lesbičky. A navíc většina televizních diváků nepochopí, proč se musejí na závěr reklamy, která propaguje výhodný úvěr nějaké nadnárodní banky, nutně a ve velkém detailu vášnivě a vlhce líbat dva homosexuálové, kteří nazí spolu laškují, stříkají na sebe voňavý sprej a pak se skulí do postele. Tomu se dnes odborně říká bourání zažitých stereotypů.
Bourání stereotypů je oblíbenou úlohou probudilých reklam. A tak v reklamě na kvalitní pánve a hrnce do kuchyně stojí u plotny manžel s nemluvnětem v náručí, cosi smaží na pánvi a střih, manželka volná, svobodná a emancipovaná mezitím plave a relaxuje v jakémsi skandinávsky vyhlížejícím jezeře. Nic proti tomu, proč by si žena nemohla zaplavat, zatímco muž vaří. Ale užse z tohoto modelu postupně vyvinul naopak stereotyp probudilé reklamy. Muž vaří a žena řídí velkou poradu ve vedení nadnárodní společnosti, v pozadí jsou vidět z panoramatických oken mrakodrapy. Muž vaří a přebaluje dítě a žena mezitím střílí z pistole na střelnici. Nikdy jsem v reklamě neviděl naopak muže, který třeba také občas řídí poradu, asi už nejsou. Už dávno tu nejde o značku pánve, na které večeři nepřipálíte, ale o ideovou agitku, o woman empowerment. Ta pánev nebo hrnec se z toho vytrácí. Problémem tu je princip ztotožnění, nakolik se s osobami v reklamě divák, konzument dokáže ztotožnit. A který divák, žena nebo muž? A hlavně, kdo z nich rozhoduje o nákupu nové pánve nebo hrnce do kuchyně. Ten, co v reklamě vaří, nebo ta, co plave v jezeře.
Probudilí zadavatelé reklamy nebo snad i probudilé reklamní agentury a kreativci zapomínají, že divák před obrazovkouje ve výhodě. Reklamu většinou vnímá ve svém svrchovaném prostředí, doma kde se nemusí přetvařovat, kde nemusí aplikovat ohledy ani autocenzuru, kde nemusí hrát roli tolerantního ba progresivního uvědomělého občana. Může si s chutí zanadávat, může se upřímně pobouřit, může si odplivnout, když mu na obrazovce nebo na displeji ukážete zženštilého chlápka v sukni. Má navíc v ruce kanálový volič, kterým výchovný reklamní klip vyhostí ze svého bytu a pustí tam přes obrazovku někoho jiného.
A hlavně nechce být poučován a vychováván, když se chce u televize jen bavit a relaxovat. Rychle instinktivně odhalí, že probudilá reklama je nepoctivá, že pračka, auto, kapsle do myčky nádobí nebo výhodný úvěr, to všechno jsou jen záminky k tomu, aby mu někdo domu propašoval výchovu k novému způsobu života, že jde o indoktrinaci.
V probudilých globalizovaných reklamách už dnes kreativci v rámci potírání stereotypů dokázali vtisknout mužům snad všechny úlohy kdysi vyhrazené ženám. Jediné, co se zatím nepovedlo, je reklama, ve které žena s přítelkyněmi něco rozjařeně oslavuje, zatímco manžel mezitím doma kojí nemluvně. A jediný produkt, se kterým dnes probudilí marně při propagaci zápolí, jsou bělící zubní pasty, protože slovo „bělení“, tedy „whitening“, je přece rasistické.
Na obyvatele západního světa se z medií a sociálních sítí výhružně valí novotvary probudilého newspeaku: diverzita, inkluze, white priviledge, toxická maskulinita, MeToo, flow, harasment, mikroagrese, multikultura, nebinárnost, uhlíková neutralita, hatecrime… Jak průhledný a naivní byl newspeak komunistického režimu!
Západní svět je záměrně neustále neurotizován. Prý má zase, pokolikáté už, brzo nastat konec světa a prý opět roztál nějaký ledovec. Každý den se dozvídáme novou zaručenou zprávu o tom, kolik druhů tukanů a kolik stonožek právě vyhynulo díky oteplování a jak trpí lední medvědi. Je to permanentní boj za záchranu světa, kterému se ale nic zas tak mimořádného neděje. Apokalyptické vize slouží jedinému cíli, vynutit další dotace z peněz poplatníků na zelené projekty.
Překvapeně si už zase zvykáme na cenzuru a sami se raději z opatrnosti a předvídavě svazujeme ještě účinnější autocenzurou. Cenzuruje se vše, každé šťavnaté slovo, každý trochu originální názor. Cenzura na sociálních sítích během zlomku sekundy automaticky, podle předvolených algoritmů a klíčových slov, vyřazuje vše tradiční, normální, binární, maskulinní, konzervativní, religiózní, duchovní a vše „příliš bílé“. A je-li potřeba, pak lze každý výrok označit za „hatecrime“, tedy „zločin z nenávisti“. Kde jsou ty trapně pomalé postupy komunistických cenzorů, kteří museli pracně všechno přečíst, poslechnout a shlédnout? Tady cenzura efektivně funguje na stisknutí jediné počítačové klávesy.
Korektnost a autocenzura spolehlivězabíjejí kreativitu.
Mírou životního úspěchu je dnes počet nasbíraných „lajků“. Aikonou západního světa už dávno není Mona Lisa, ale vztekem trvale zkřivený obličej zlostné Gréty. Zatímco hollywoodské herečky se okázale chlubí počtem potratů, které už absolvovaly, hollywoodští herci se veřejně a kajícně omlouvají za to, že jsou bílými muži. Probudilý katolický papež se stará více o spásu ledních medvědů než o spásu duše, nejslavnější zpěvačky jezdí ve svých Rolls-Royces demonstrovat za levicové ideje a miliardáři financují marxistické konference a anarchistická hnutí. V americkém Senátu se zcela vážně vede debata o tom, zda muži mohou rodit děti a komisařka Evropské unie prosazuje nařízení, které zakazuje Vánoce, abychom se nedotkli citů ilegálních migrantů z islámských zemí.
Probudilí vyhlásili nesmiřitelnou válku legraci, vtipu, recesi, provokaci, satiře. Vtip je přece ze své podstaty nekorektní. Korektní vtip neexistuje, není totiž vtipný. Západní svět je dnes bez radosti a bez humoru. Sterilní, pečlivě „dekarbonizovaný“ a vysušený svět jako naprogramovaný sociálně inženýrský koncept. Svět bez šťávy, do kterého se postupně vrací nuda, která byla jedním z hlavních znaků života v tuhém komunismu. Svět neustále s něčím bojující. Svět, kde vášeň je nahrazena vztekem. Svět milující lední medvědy a nenávidící duchovnost. Svět, ve kterém nebudeme s chutí žít, ale budeme jen pobývat.
Všimněte si, Čína, Rusko ani islám se existenciálními problémy tučňáků, citovými zmatky transgendrů nebo povinnými dámskými vložkami na pánských pisoárech nerozptylují. Ostatně, probudilé reklamy přeplněné černoškami a transgendry tam neuvidíte a zlostná Gréta je jim k smíchu. Zabývají se jen tím, jak dobýt svět. V úzkostném okamžiku agresivní rozpínavosti Ruska, zásadního útoku islámu a drtivé ekonomické konkurence Číny obránci na pomyslných hradbách západního světa právě váhají, zda si koupí kalhoty nebo raději slušivou sukýnku a vybírají si k ní vhodný odstín rtěnky. Proti smrtelnému nebezpečí, kterému je západní civilizace vystavena, místo statečných rytířů, kteří před staletími ubránili Evropu před islámskými dobyvateli, dnes stojí rozkolísaní, vystresovaní, zženštilí neurotici, kteří více zápolí s vlastní identitou, než aby bránili svůj svět, když nepřítel je před branami. Programová feminizace nebo spíše kastrace západní civilizace.
Kdybych byl čínským, ruským nebo islámským dobyvatelem, jen bych dnes nehnutě a tiše seděl, ani bych nedutal, abych nevyplašil a nerušil celou tu novou generaci probudilých liberálních progresistů, ekologických hysteriků, levicových aktivistů a politiků, žurnalistů, hereček a vysokoškolských profesorů, kteří tak pilně pracují na destrukci hodnot západního světa. Jen bych občas podepsal další šek se sponzorským darem pro některou západní univerzitu, pro nějakou progresivní „neziskovou“ nadaciči pro nějakého progresivního zadavatele reklamy. Ti všichni probudilí připravují pád naší civilizace lépe než jakýkoli čelně útočící dobyvatel. Probudilá reklama je jejich velkým přirozeným spojencem.
Svět se zbláznil? Omyl, jen západní svět se zbláznil!
To je vše. Snad ještě, že vám závidím tu neustále proměnlivou kreativní práci, která vás staví před stále nové, často nečekané výzvy. Je to dobrodružství.
A že vám nezávidím okamžik, kdy nadnárodnímajitelé českých, často jenzdánlivě typicky českých firem, i sem vnesou požadavek na kreativní zabudování woke ideologie do vašich reklam. Marně jim budete argumentovat Ogilvym, marně budete poukazovat na cílové skupiny typických konzumentů, marně budete zdůrazňovat nemožnost českého konzumenta, který sedí se svojí peněženkou nebo kreditní kartou před obrazovkou v Přelouči, aby se ztotožnil s černoškou řídící auto, které by si jinakmožná koupil, ani se zmalovaným transgendrem v sukni, který je jakýmsi nepřípadným doplňkem v reklamě propagující výhodné úvěry.
Možná pomůže, když mu připomenetezhroucení kalifornské banky SVS před měsícem. Byla to šestá největší banka ve Spojených státech a financovala téměř 50% všech woke a zelených aktivit ve Spojených státech. Dokonalá ilustrace hesla, které už několik let razí američtí konzervativci: Be woke, be broke!
Nezávidím vám okamžik, kdy u vás váš významný klient, probudilý podnikatel, třeba výrobce dámského prádla, objedná reklamu, kterou dobře zaplatí, ve které bude statný testosteronový chlapík s vybouleným rozkrokem v dámských tangách s lehce lascívním pohledem do kamery navlékat na mužnou ochlupenou hruď podprsenku a reklama bude říkat, že jak vidíte, tak to prádlo sluší i nové paní Novákové.
Nevím, kolik českých žen si potom to prádlo koupí, nakolik se bude umět s tou fiktivní, psychickou ženou ztotožnit. Ostatně všude ve světě sílí pocit, že agresivní transgendrová ideologie je vážným útokem na samu podstatu ženství. A nejen v ženském sportu. Že biologický muž, který se prohlásí za psychickou ženu je vlastně jen rafinovanou extenzí dávného problému mužské dominance, jenže tentokrát v sukni a v podprsence, ve které si urputně mačká hrudník, aby ukázal, o kolik už mu vyrostla prsa od té doby, co se stal ženou. Zkuste pak skutečné ženy přesvědčit, aby se v reklamě ztotožnily s touto řekněme paní Novákovou.
Ale věřím, že alespoň po nějaký čas na našich obrazovkách a displejích ještě přežije ta nepravděpodobná směs na jedné straně probudilé a výchovné globalizované reklamy s černoškami a s transgendry a na straně druhé nápadité a empatické české reklamy našich reklamních agentur a kreativců.
Ještě připomínku. NEMUSÍTE SE SE MNOU SOUHLASIT, STAČÍ, KDYŽ POCHOPÍTE. A děkuji, že jste trpělivě a vlídně vyslechli můj hlas toxicky maskulinního bělocha, navíc bělocha s konzervativním úletem. Hlas zaznívající z pravěku.
