Dnes a denně slyšíme klem sebe nářky nad tzv. rozdělenou společností. Ono rozdělení je dáno samozřejmě jednak přirozenými rozdílnostmi v názorech na podstatné věci, často dané generačně, což probíhá v dějinách průběžně a trvale, a pak je jiný typ „rozdělení“, které má politický základ a slouží snaze jedné části společnosti ovládat tu druhou.
Požádali jsme sociologa doc. Petra Saka o zevrubnější nahlédnutí do pojmu generace, a to v průběhu vývoje zejména od konce 2. světové války do současnosti. Jeho studii vám přineseme ve čtyřech pokračováních.
- Teoretické vymezení generace
Porovnáním velké sociální skupiny ve stejné životní fázi se objeví odlišnosti, jejichž příčinou není skutečnost, že se jedná o mládež, ale o oblast společnosti, v níž probíhají procesy socializace a sociálního zrání mladých jedinců a v úhrnu mladé generace a ve vztahu ke generaci má ontický charakter. V této oblasti společnosti dochází k průniku a k prolínání sociální skupiny, konkrétních společensko historických událostí a prostřednictvím sociálních jevů nově vyprofilované sociální skutečnosti. Dlouhodobá různorodá interakce mezi generačním subjektem a konkrétní sociální realitou vede ke zformování mládeže odpovídající dané společenské skutečnosti. Mládež a generace jsou produktem společnosti v konkrétních sociálně historických podmínkách a existuje mezi nimi provázanost. Mládež představuje generaci ve fázi jejího utváření, sociální subjekt ve specifické společenské pozici a proces završování její dospělosti.
Generace po svém utvoření jako mládeže prochází následně po celý život odlišnými životními fázemi. V těchto fázích je třeba rozlišovat generační podstatu a fenomény, které jsou onticky odvislé od dané životní fáze. Prostřednictvím generace mládeže poznáváme konkrétní společnost v časoprostorových souvislostech a z konkrétní společnosti lze vyvozovat charakteristiku mládeže a hledat vhled a porozumění této mládeži.
Při vymezení generace a určení ontických procesů formujících generaci vycházím ze zakladatele sociologie generací K. Mannheima, jehož pojetí je v sociologii generací všeobecně přijímáno. Dle K. Mannheima generaci formují společensko historické události v době mládí generace, tedy když generace tvořila mládež. Vedle podstatných událostí a společenských procesů generaci také formují významně změněné společenské podmínky.
Při vytváření typologie českých generací hledám, jaké události a procesy byly ve společnosti v době sociálního věku mládeže podstatné. Právě v rozmezí sociálního věku mládeže dochází k formování generace. Z hlediska populačních ročníků existuje těžiště generace, v němž událost (společenské podmínky, společenské procesy) působí nejsilněji. Oběma směry populačními ročníky od tohoto těžiště formativní vliv generačního faktoru (událost, proces, podmínky) klesá.
U generace lze postřehnout další jev. Můžeme postihovat jakýsi nejnižší společný generační jmenovatel, to znamená sociální jevy, které prolínají celkem generace, propojují všechny jedince tvořící generaci. Vedle toho generaci také může vymezovat skupina v rámci generace, spojená se sociálními jevy výběrově. Tato skupina představuje jakousi generační elitu, která se svými charakteristikami odlišuje od předchozích generací a je tak výrazná, že její sociální charakteristiky pro společnost reprezentují celou generaci.
Generace prochází sociálním vývojem podle proměny sociálních rolí, sociálního pole a sociálního statusu jejích příslušníků a celé generace. V závislosti na těchto proměnách se mění i její sociální funkce ve společnosti. Tak jako jedinec, má i generace své životní fáze. V sociálním věku mládeže se generace formuje, ve fázi středního věku je generace hlavní tahoun společnosti, nositel hlavních ekonomických a sociálních rolí, stará generace představuje paměť společnosti, kriticky reflektuje inovace a nové jevy ve společnosti a představuje sociální svorník minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Proměny generace a jedinců v závislosti na životních fázích reflektuje i „lidová sociologie“ a masová kultura: „Mladí revolucionáři, staří hófráti“. Kdo není ve dvaceti letech komunistou, ten nemá srdce, kdo je komunistou ve třiceti ten nemá rozum“ (John Lennon). „Nevěř nikomu, kdo má přes třicet“ (John Lennon). Proměny je možné pozorovat i na výrazných osobnostech, reprezentantech generace, v průběhu jednotlivých životních fází. V bouřlivém roce 1968, v němž se radikalizovali a bouřili studenti po celém světě, byl v Německu vůdcem studentů radikální levičák Joschka Fischer, který po dvaceti letech jako německý ministr zahraničí šel ve šlépějích Adolfa Hitlera podílem na bombardování Jugoslávie. Ve Francii byl vůdčí osobností „studentské revoluce“ 1968 pod přezdívkou Rudý Danny, Daniel Cohn Bendit. Z Francie byl dokonce vyhoštěn. Heslem těchto studentských revolt ve Francii byly tři M; Marx, Mao-tse-tung, Marcuse. Po několika desetiletích „Rudý Danny“ pravidelně obsazoval lukrativní pozice v Evropské unii a prosazuje zájmy nadnárodních korporací a finančního kapitálu. Generace amerických radikálních studentů protestujících proti vietnamské válce a prožívající mládí jako hippies s volnou láskou, drogami a koketováním s východní spiritualitou se s odcházejícím mládím vrátila do lůna svých rodin vyšší střední třídy a stala se jako střední generace subjektem reaganomiky.
Porovnáním velké sociální skupiny ve stejné životní fázi se objeví odlišnosti, jejichž příčinou není skutečnost, že se jedná o specifickou sociální entitu – mládež, ale o jiný typ sociální entity-generaci, jejíž svéráz není formován specifickou pozicí ve společnosti (mládež), ale specifickou, jedinečnou „pozicí v historii“, jedinečnými společenskými procesy a událostmi, s ontickým charakterem ve vztahu k této generaci. Dlouhodobá různorodá interakce mezi generačním subjektem a konkrétní sociální realitou vede ke zformování mládeže odpovídající dané společenské skutečnosti. Mládež a generace jsou produktem společnosti v konkrétních sociálně historických podmínkách a existuje mezi nimi provázanost. Mládež a generace v životní fázi mládeže jsou sice sociální entity obě formované společností ve stejné době, ale odlišné, s odlišným osudem. Mládež jako sociální skupina zanikne, a mládež jako generace se bude proměňovat podle životních fází.
V následujících životních fázích je třeba rozlišovat generační podstatu a fenomény, které jsou onticky odvislé od dané životní fáze. Prostřednictvím generace mládeže poznáváme konkrétní společnost v časoprostorových souvislostech a z konkrétní společnosti lze vyvozovat charakteristiku mládeže a hledat vhled a porozumění této mládeži.
Při pokusu o hlubší proniknutí do procesů formování generace narazíme na řadu dimenzí, v nichž probíhají formativní generační procesy. Čím dramatičtější a dynamičtější jsou společenské změny, tím výrazněji vystupují do popředí dimenze, v nichž probíhá formování generace. V tomto smyslu jsou nejzajímavější a nejvýraznější dvě generace. Poválečná „budovatelská“ generace a „transformační“ generace z devadesátých let. Zatímco v době, kdy se formovala budovatelská generace, neexistoval v Československu empirický sociologický výzkum, v době generačního utváření transformační generace jsem jako řešitel několika vědeckých grantů zaměřených na mládež realizoval řadu empirických výzkumů a na základě z nich získaných empirických dat bylo možné podrobně analyzovat a mapovat tuto generaci v její pozici sociálního média přechodu z jedné společnosti do druhé (Sak 2000)[1]. Navíc časová řada výzkumů umožňuje i komparaci transformační generace s jinými generacemi. Taková komparace je z hlediska poznání zvláště cenná.
Při reflexi společnosti prostřednictvím generací se setkáváme v žurnalistice, ale i v odborných textech, s typologií generací, přičemž u jednotlivých generací postrádáme konstrukci jejich formování výraznými společenskými událostmi či změněnými společenskými podmínkami. Tato typologie generací byla publikována před více než třiceti lety americkými autory ve vztahu k americkým generacím (Šramová 2016). Teoreticko metodologicky je tak negována teorie K. Mannheima hned dvakráte. Je popřena jednota sociálního prostoru a historického času a formované generace. Generace, které jsou charakterizovány americkými autory, žily v jiném čase a společenském prostoru (společnosti) než české generace, kterým jsou přiřazeny názvy a charakteristiky amerických generací.
Podívejme se, jak byly tyto „americké generace“ vřazeny do české společnosti.
TICHÁ GENERACE (narozená 1925-1945)
GENERACE BABY BOOMERS (narozená 1946-1964)
GENERACE X (narozená 1965-1980)
GENERACE Y (narozená 1981-1999)
GENERACE Z (narozená 2000-2013)
GENERACE ALFA (Narozená 2014- [2]
Ilustračně uvádím komparaci jedné generace dle mé (budovatelská) a americké (tichá) typologie.
| Tab.1. Komparace dvou charakteristik jedné generace | ||
| Generace | Ročníky narození | Charakteristika generace |
| Budovatelská | 1925 – 1935 | Společenská angažovanost (aktivismu). Idealizmus, vize sociálně spravedlivé společnosti. Předválečné, protektorátní a válečné zkušenosti. V návaznost na prožité zkušenosti tato generace navazovala na levicové hodnoty a ideje předválečného Československa. Společenský prostor pro uplatnění. |
| Tichá | 1925 – 1945 | Charakteristická svým zaměřením na pracovní kariéru, kterou upřednostňuje před aktivismem. |
| Nemá velké ambice, ale naučila se, jak co nejlépe přežít v těch nejtěžších situacích. | ||
Literatura:
Mannheim, K. Problém generací. Generace. Sociální studia, Brno: FSS MU, 2007.
Sak, P. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč, 2000,
Šramová, B. Generace Y v škole a v práci. Mládež a spoločnosť, 2016.
Blažíček, M. Co předcházelo generacím x, y, z ? Generace Baby boomers odchází ze scény. Přístupné z: http://www.studentpoint.cz/2017/07/12/co-predchazelo-generacim-x-y-z-generace-baby-boomers-odchazi-ze-sceny/.
[1] Výsledky empirických sociologických výzkumů mládeže z devadesátých let jsem publikoval v knize Proměny české mládeže. K některým tématům kniha obsahuje časovou řadu od osmdesátých let.
[2] Blažíček, M. Co předcházelo generacím x, y, z? Generace Baby boomers odchází ze scény. Přístupné z:http://www.studentpoint.cz/2017/07/12/co-predchazelo-generacim-x-y-z-generace-baby-boomers-odchazi-ze-sceny/
