Náhled do fascinující oblasti zahrnující hudbu, hudební nástroje a hudební školství, jež byla, není, a mohla by opět být, zdrojem prosperity, prestiže, či toho nejdůležitějšího: lidské spokojenosti. Text vznikl na základě osobních zkušeností autora, výpovědí pamětníků, a studia pramenů.
Díl 1. Stav ekonomiky a oborové trendy
Potenciál, možnosti a schopnosti
Češi nejsou ani myšlením, ani kapitálem obzvlášť disponováni pro velké projekty. Prokázali však, že pokud se jim odstraní překážky, dokážou i na koleně stvořit věc, jež pohne světem. Kapitálová indispozice Česka spočívá v tom, že nemáme své vlastní banky. Naproti tomu mámezkušenost, že na velký projekt českému subjektu dcera zahraniční banky výhodný úvěr neposkytne. I u malých úvěrů jsou podmínky u dcer horší, než u matek, neboť banka – matka, poskytuje na svém domácím trhu úvěry výhodněji než její dcera v zahraničí.Umožňuje jí to zisk, jež vygenerovaly její zahraniční dcery. České projekty v jejich růstu brzdí i malý a chudý domácí prostor. Německá firma obsluhuje 80 miliónů bohatých lidí, česká 10 miliónů chudých. Pak je tu myšlenková indispozice,jež je otázkou národního ducha a zkušeností. Češi jsou již po mnoho staletí odříznuti od podílu na tvorbě velmocenských projektů, nejsou zde tedylidé, ani zkušenosti, jež bychom aplikovali na velký prostorEU, v němž se nacházíme.
Související příspěvky
Češi jsou však adaptováni na přežití v malých podmínkách, a tam je těžiště národní zkušenosti. Mají talent a trpělivost,a jejich potenciál leží v chytrých nápadech. V určitých oborech proto byli, a mohli by opět být úspěšní. Takovou oblastí je skupina oborů kolem hudby. Je to totiž jedna z oblastí, kde většina prvků, závisí na individuálním úsilí a talentu, nevyžaduje mnoho kapitálu, a máme v ní tradici. Text níže popisuje peripetie této oblasti v ČSSR, a výčet úspěchů v době trvání obchodní organizace RVHP. Dnes jsme,stejně jako i v minulosti,součástí velkéhoekonomického celku, jenž je dokonce bohatší než RVHP. Logicky bychom proto měli prosperovat. Potenciál tu je, předpoklad prosperity se však nenaplnil.
Navzdory očekáváním Česko klesá
Klesání lze charakterizovat vzestupem množství úsilí, nutného k docílení spokojeného života. Počátku tohoto trendu si již v devadesátých letech všiml prezident Václav Havel, který konstatoval „blbou náladu.“ Ta pochází z toho, že něco nového, ale špatného k nám přišlo, z toho, že něco dobrého nebylo naplněno, a z toho, že něco dobrého od nás odešlo.
Co špatného přišlo? Například zdražení vstupů, vysoké náklady na práci, exekuce, přebujelá byrokracie, a za Babiše obzvláštní specialita, akce „Zaklekneme na ně,“ jež zlikvidovala mnoho malých podnikání. Co dobrého nebylo naplněno? Prosperita, potenciál, vstřícný stát. Hlavně ti, kteří se snažili o drobné podnikání, se nedočkali odstranění překážek naplnění svého potenciálu. Co dobrého odešlo? V hudební oblasti jsou to tuzemské kapely, jež byly atraktivní i pro zahraničí. Odešel průmysl hudebních nástrojů, jež svého času obsluhoval cca. 300 milionů obyvatel v zemích RVHP, a exportoval i na západ. Odešel koncern „Československé hudební nástroje,“ jenž čítal kolem 50 tisíc hrdých zaměstnanců. Odešla i ta hrdost, avšak to i v oborech jako, ocelářství, zemědělství, hornictví. Zmizel také propracovaný systém státem zřizovaných agentur, bez něhož by nevznikl úspěch Zlatých slavíků, a bez něhož se čeští umělci ocitají v pozici levné výplně zahraničních show.
Díl 2. Kompas oboru hudebních nástrojů
Hudební produkce, hudební nástroje a hudební vzdělávání jsou souhrnnou jednotkou
Tyto obory spolu již tradičně tvoří spojitou oblast, jíž můžeme pojmenovat „hudební trojsegment.“ Z personálního hlediska je oblast spojena tím, že mnoho lidí zde působí ve dvou nebo třech jeho disciplínách současně. A tak jsou hudebníci často zároveň výrobci hudebních nástrojů, či pořadateli, obchodníci hudebníky, producenti bývají skladateli, či techniky. Profesní univerzálnost má kořeny v dobách, kdy byla méně vyhraněna oborová dělba práce, a kdy byla univerzálnost podmínkou přežití. Podprahová nutnost univerzálnosti vykrystalizovala až ve fenomén zvaný „člověk renesanční.“ Zahraničním příkladem univerzálnosti v rámci trojsegmentu jsou například skladatel Georg Friedrich Händel, jenž byl zároveň impresáriem,[1] houslař Antonio Stradivari, jenž byl houslistou a obchodníkem, či ředitelé operních domů,kteří byli mnohdy současně umělci. Příklady najdeme v publikacích jako jsou „Dějiny evropské hudby“[2] nebo „Umění houslařů.“[3]
S personálním propojením souvisí propojení ekonomické. Působí-li mnoho lidí jako hudebníci, prosperuje výroba hudebních nástrojů. Prosperující tuzemští výrobci hudebních nástrojů eliminují jejich import a exportují. To zpevňuje kurs domácí měny, a výrobce si pak může výhodně nakoupit zahraniční technologie. V návaznosti na to se zlepšuje umělecké školství, jenž prostřednictvím hudebních nástrojů vychovává umělce pro reprezentaci státu a export umění. V tomto smyslu současné české vládnoucí garnitury přehlížejí reprezentační význam hudební produkce, který jiným státům otevírá dveře a činí je sexy.
Na to úzce navazují otázky politického PR. Představme si, jakou image by měly USA, které ob rok rozpoutají nějaký konflikt, kdyby nebyli Elvis Presley, Michael Jackson, Miles Davis, či jiní američtí umělci. Také proto, že celý svět zná USA jako producenta atraktivní kultury, jsou lidé nakloněni tomu, aby se Americe její „drobné přehmaty“ odpouštěly. Hudební kultura je tedy důležitou součástí politiky a ekonomie, a kultura je také indikátorem kvality národních elit, protože nejen ten, kdo má uši k slyšení mohl zaregistrovat, že svět nabral zřetelně nesprávný kurs od té doby, co mezi elitami přestala být standardem dovednost v ovládání hudebního nástroje. Elity tak tudíž, až na výjimky, ztratily svůj hlubší obsah a současně přišly o schopnost hlubší obsah rozeznat.
Hudební trojsegmentv Česku od První republiky po rok 1989
Vývoj těchto oborů prokázal jejich vysokou flexibilitu a životaschopnost tím, že přežil nejméně čtyři významné společenské změny, fašismus, Stalinův komunismus, ústavu zkraje let šedesátých, i normalizaci let sedmdesátých. V současnosti však jejich plamínek skomírá.
Za první republiky byly tyto obory asi půl na půl v rukou Čechů a Němců, panoval zde pořádek, a profesní korektnost, tu však s blížícím se rokem 1938 narušovalo nadržování té, či oné straně. Druhá světová válka způsobila hudebním nástrojům největší pohromu zejména v pohraničí. Nejprve v roce 1938 proběhl odsun Čechů z pohraničí, takže čeští výrobci museli opustit své dílny. Pak následovaly odvody německých mužů z pohraničí na frontu. V této situaci se mnoho provozů zastavilo, protože část malovýrobců fungovala sezónním způsobem, tj. v létě na poli a v zimě v dílně. Doma zbyly ženy, které sotva stíhaly hospodářské práce a povinnou válečnou výrobu. Odsun německých výrobcův roce 1945 probíhal různě. Například v prostoru od Chebu po Kraslice se jednalo o spontánní odchod. Jednu takovou vlnu odchodů zorganizoval otec zakladatele německé firmy Warwick, pan Fred Wilfer, který si v roce 1945 od Američanů vypůjčil vojenský náklaďák, a postupně jím převezl desítky rodin německých houslařů z Česka do Bavorska. Popisuje to kniha Framus – Built In The Heart Of Bavaria.[4]
Po válce se Československu podařilo vytvořit mnoha menšinovým oborům podmínky pro rozvoj a slušnou prosperitu. Totálně se však změnil systém směrem k továrenské organizaci. I za socialistického státu však existovala individuální mistrovská výroba. Mistři byli organizováni pod fabrikami, pracovali však v domácích dílnách a fabrika jim dodávala komponenty. Bylo to skvělé prostředí pro šedou ekonomiku. Umění bylo v ČSSR organizováno systémem krajských a okresních uměleckých agentur,a umělecké školství v rámci ČSSR rozšířilo síť škol. Ve všech systémech působily dvě protiběžné síly: nadšenci s myšlením živnostníka a státní moloch, který v něčem pomáhal, a v něčem překážel. Lidé se socialismu přizpůsobovali, což do konce sedmdesátých let vedlo k rozvoji[5]tlačenému i odběry v rámci RVHP.
Pokud se zamyslíme nad hospodářskou situací trojsegmentu, ta byla v Československu až do konce sedmdesátých let, v dobré ekonomické i personální kondici. Trojsegment zaměstnával desítky tisíc lidí, multiplikoval pracovní pozice a tvořil vývozní potenciál, který exportoval prostřednictvím organizací Music-export pro hudební nástroje a Pragokoncert pro hudbu. Vývoz směřoval hlavně na Východ, ale i na Západ. Kulturní život byl ale v ČSSR součástí politiky Sovětského bloku, a kulturu tak z pozadí ovlivňovaly ideologické vlivy, komise a aparátčíci. To u populace vyvolávalo smíšené pocity, jež v roce 1989 vyústily v nadšenou demontáž státem řízeného kulturního systému. Jak velkou chybou tato demontáž byla, to pocítili již v druhé polovině devadesátých let čeští umělci, a později to pocítili i spotřebitelé, například na úpadku kvality tuzemské kultury.
(pokračování)
[1]Černušák, Gracian. Dějiny evropské hudby. 3. Praha: Panton, 1964, ISBN 35-305-64.s.131-132.
[2]Černušák, Gracian. Dějiny evropské hudby. 3. Praha: Panton, 1964, 500 s. ISBN 35-305-64.
[3] PILAŘ, Vladimír a František ŠRÁMEK. Umění houslařů. 1. Praha: Panton, 1986, 527 s. ISBN 35-065-86.
[4]Framus – Built In The Heart Of Bavaria https://www.woodklang.cz/products/framus-built-in-the-heart-of-bavaria-kniha/
[5]Dokumentuje to například práce Jiránka a Hejzlara. JIRÁNEK, Jaroslav a Tomáš HEJZLAR. Světem hudebních nástrojů. Praha: Panton, 1979, 225 s. 35-088-79.
