V této rubrice zveřejňujeme protichůdné názory relevantních osobností na zásadní otázky života společnosti. Dnes je tématem otázka znovuzavedení povinné vojenské služby. O odpověď jsme požádali emeritní farářku ČS. církve husitské a vojenského lékaře.
PRO
MUDr. Plk. v.v. Petr Chmátal, Ph.D., ředitel Ústavu leteckého zdravotnictví Praha
Jsem pro obnovu povinné vojenské, občanské, branné či jinak nazvané přípravy. Nemyslím tím rovinu teoretickou, někdy v případě ohrožení, ale rovinu praktickou ve formě výcviku a výuky, kterou by měli absolvovat všichni občané při dosažení určitého věku. Stát nám dává základní jistoty, jako je bezpečí života, možnost prožít štěstí nebo právo vlastnit a my bychom měli být schopni se pro tyto hodnoty obětovat. Zarazil mě v týdnu článek v mediích, který tvrdil, že podle průzkumu je ochotna za tento stát bojovat pouhá čtvrtina mladých lidí. Byla-li by to pravda, je to obrovské selhání morálních autorit, výchovy mládeže i státní organizace. Může se na tom podílet i vymizení přípravy k obraně vlasti. Žijeme v blahobytu a pohodlí, starosti s válkou a nebezpečným světem jsme přenechali profesionální armádě.
Související příspěvky
Nejsme v tom sami. Četl jsem před pár lety psychologickou studii z Francie, tématem byla změna společnosti po zrušení povinné vojenské služby. Ač bychom mohli polemizovat o způsobu provedení, metodice a podobně, závěry studie se jeví logické a konzistentní. Ve společnosti se zvyšuje individualismus, který je kontraproduktivní v krizových situacích. Lidé nevěří doporučením, nerespektují nařízení, nechtějí se podrobovat, zvyšuje se osobní sobectví. Zároveň mizí přirozené autority, které vystupují z davu v případě neštěstí a dokáží organizovat ostatní. To není dobrá zpráva ani při obyčejném požáru.
Podíváme-li opět do zahraničí, k sobě poctivé společnosti jsou si těchto nedostatků vědomé. Rakousko odmítlo v referendu zrušení základní vojenské služby, Francie zavedla branný kurz, povinné cvičení zavádí Švédsko, problém se opakovaně diskutuje v Německu. A světe div se, podle zpráv jsou tyto aktivity ve svých zemích populární. Úplně samostatným příběhem je systém Švýcarska.
Nemá smysl diskutovat nad nesmyslností základní vojenské služby, kterou zná naše starší generace. Doba je jiná a je jinde. Způsob a obsah vojenské či branné přípravy a výcviku by musel býtuzpůsoben pro současné problémy a pro současnou mladou generaci. Protože jsme genderově rovnocenná společnost, případná povinnost se musí týkat mužů i žen. Ostatně,je to ve světě běžné. Českou armádu máme, je nám ale všem jasné, že případě problému její počty nejsou dostatečné. Můžeme říkat, že dnešní sofistikované systémy nezvládne laik. Není to ale výmluva pro zachování sladké nečinnosti? Můžeme také kalkulovat, co nás to bude stát, jenže kdo nemá vlastní armádu, musí živit armádu cizí.
Válka na Ukrajině je memento! To není válka nějakého expedičního sboru. To je válka celé společnosti. Zamysleme se, byli bychom schopni se také tak postavit a obhájit svoji svobodu a svá práva? Proto jsem názoru, že je třeba o tématu širšího zapojení mladé generace mluvit a podporoval bych vhodně nastavenou povinnost přípravy.
Proti
Michaela Procházková, emeritní farářka Čs. církve husitské
Všeobecná branná povinnost – to je přece vynikající věc. Mladý člověk se naučí disciplině, kooperaci, naučí se postarat sám o sebe a naučí se zacházet i se střelnou zbraní. Pozná, jak je střelná zbraň nebezpečná a že to není žádná hračka. A když si po skončení základního vojenského výcviku vezme svou zbraň a výstroj domů, je připraven kdykoli bránit svou vlast proti nepříteli. Navíc ví, že může věřit své vládě, protože vláda věří jemu. Má to jedinou podmínku: musí jít o skutečně demokratický stát a demokratickou vládu. Tohle může v Evropě fungovat jenom ve Švýcarsku, kde je běžné referendum a kde se například vláda svých občanů zeptá, zda se pustit do výstavby obrovského a drahého díla s tím, že na předem danou dobu (nikoli dočasně na jeden „furt“) bude muset mírně zvýšit daně. Není to nic nového: podobný model praktikovala monoteistická starozákonní izraelská kmenová komunita, která musela uhájit své bytí uprostřed moře polyteistických nepřátel. Všeobecná branná povinnost může být nutnost pro přežití národa – což je právě patrné na Izraeli starozákonní stejně jako dnešní.
No a co u nás? Vlády nám vesele lžou, z ústavy si dělají hadr a beztrestně porušují zákony. Svým občanům nevěří a snaží se je odzbrojit a naše profesionální armáda má víc generálů a vyšších důstojníků než vojáků, má za sebou přehršel korupčních afér úspěšně zametených pod koberec a bývalý komunistický vojenský prokurátor je dnes vrchním státním zástupcem. Takže se obávám, že výcvik branců by probíhal podobně jako za rudých soudruhů a vojna by byla jenom psychická masáž, ztracený čas a zmar. A k čemu by vlastně vojáci byli? Aby šli bojovat do Afghánistánu či jinam daleko od vlasti, do zemí, které nás vůbec neohrožují? Nebo k nějakému „humanitárnímu“ bombardování? Nic jiného naše dosavadní armáda nepředvedla.
Takže když vidím, že se nás naše vláda snaží zatáhnout do nesmyslné a sebevražedné války v Evropě, zavedení všeobecné branné povinnosti bych považovala za tragédii. Zavedení branné povinnosti bych schválila jen v případě, že u našich hranic budou opět hordy nacistických hrdlořezů jako v roce 1938.
