Ve dnech poslaneckého hádání o tzv. důchodovou reformu je následující glosa nadmíru aktuální.
Výdaje státní rozpočtu na důchody seniorů jsou 680 miliard korun ročně (údaje roku 2024). Což je 31 procent státního rozpočtu. Impozantní suma. Zvlášť tyto stovky miliard rezonují v diskuzích a mediálních příspěvcích mladých liberálů. V duchu jejich „narativů“ tak jde o skupinu spoluobčanů, kteří parazitují na práci někoho jiného a jako neproduktivní sociální skupina republice nic nepřinášejí.
A protože jen tyjí a spotřebovávají, žádnou valorizaci důchodů vázanou na inflaci si nezaslouží a pak by přece neměli mít ani právo volit. Svůj pracovní i mentální potenciál přece už vyčerpali, tak proč by měli zasahovat do věcí příštích. Dikce řady diskuzi na sledovaných informačních portálech (Seznam Zprávy apod.) vyznívá tak, jakoby se český důchodce válel měsíc co měsíc na brazilských plážích v Riu a srkal caipirinhu (národní brazilský alkoholický nápoj) z čerstvého kokosového ořechu.
Realita je však, jak tomu tak dnes častokrát bývá, zcela odlišná. Průměrný důchod v příštím roce (2025) dosáhne hodnoty 21.000 korun. A co se s touto částkou v měsíčním hospodaření seniora stane? Lehce zaokrouhleno 25 % vydá za potraviny a nealkoholické nápoje. V každé nakoupené položce v tomto segmentu odvede daň z přidané hodnoty. Za bydlení a energie pak vynaloží dokonce 29 procent (zase vše včetně DPH ve výši 21 %). Následují výdaje na kulturu a cestování – cca 9 procent, zdraví, boty, šaty, opravy v domácnosti… pak dělají v souhrnné výši dalších asi 15 procent.
Nějaké malé procentíčko dělají úspory, které ale stejně skončí např. pod vánočním stromečkem jako dárek od Ježíška pro vlastní potomky a vnoučata. Sečteno podtrženo si čeští důchodci ročně vyberou již zmíněných 680 miliard, které však beze zbytku do ekonomiky země vrátí. Český senior není žádný parazit.
